[Grok]

Jedeme na před (2186)

Bylo to až poetické, ten pohled, jak se paprsky vycházejícího slunce přelily přes rozbořené střechy domů a dotkly se skoleného, pokořeného Reapera a hrdinného pásového oře, který se stal jeho zhoubou. Byl zde nový den, symbolický, neboť po noci a temnotě, která dusila celou galaxii, mělo být zas o něco lépe. Výrazně lépe.
Na spoustě míst po celé Zemi se odehrávalo bujaré a úlevné veselí, které nijak netlumila skutečnost, že síť Převaděčů je v řiti.
Oslavovalo se, ale v Moskvě bylo ticho. Ticho, jako na hřbitově. Ne, že by tam neslavili, jen se všichni stihli zničit ještě před tím úsvitem

Fandom: Mass Effect