Sedm dobrých rad pro začínající spisovatele

Protože za těch deset let, co textová rpg hraji, vidím nováčky dělat vesměs ty samé chyby, a protože už mě nebaví to každému vysvětlovat zvlášť, rozhodl jsem se sepsat krátký návod, jak se většině z nich vyvarovat. Pokud se budete řídit následujícími sedmi body, čtivost vašeho textu se může v závislosti na tom, jak přesně hrozné to je teď, zlepšit i několikanásobně. A minimálně já vás pak možná nebudu mít potřebu umlátit nejbližším tupým předmětem.
Taky je třeba zmínit, že zdaleka ne všichni se dopouští všech sedmi bot, ale třeba jen jedné nebo dvou, takže náprava je o to jednodušší.

1. Používejte textové editory
Ne nezbytně MS Word, jsou i zdarma dostupné alternativy jako Libreoffice Writer nebo ta jeho varianta od OpenOffice.
Jde o to, že tyhle programy zachytí a upozorní vás na 80% překlepů, které jinak příspěvky dost hyzdí, a rovněž vám dost pomůžou v případě, že moc neovládáte pravopis. Ty červené vlnovky pod podivnými slovy tam nejsou jen tak pro srandu králíkům, víme? V neposlední řadě pak všechny tři zmíněné používají automatické formátování uvozovek, viz bod 5. Je ale třeba nespoléhat na to stoprocentně, protože některé věci, například záměnu „přišel jsem“ za „přišel sem“ to prostě nemá šanci odhalit.

Nicméně už nikdy nenapíšete něco jako:
„A pak přyšlo jaro a všchishfsduni se mnjeli moc dobře.“

2. Naučte se shodu podmětu s přísudkem.
Tohle je jedno z nejprimitivnějších pravidel v celé češtině, a přesto v něm dělá chybu trestuhodné množství lidí včetně Groka.
Prostě a jednoduše – potřebujete-li použít sloveso v minulém čase, řídí se i/y na jeho konci podle toho, kdo tu činnost v minulosti vykonával. Měkké i se píše jen v případě, že je mezi těmi vykonavateli alespoň jedno podstatné jméno rodu mužského životného. Je to tak složité? Nemyslím si.

Příklady:
Asarijky šly.
Květiny ležely.
Krogani se mydlili.
Ženy a Franta Novák šli.
Ženy házely květiny.
Vojáci ty květiny chytali.
Děti umřely.
Turiani leštili zbraně a turianky jim fandily.

3. Bacha na velká písmena.
Velká písmena se píší na začátku věty, ve vlastních jménech a u národností. Nepíšou se v přídavných jménech od těchto jmen odvozených, v názvech ras ani v názvech povolání či kýho čerta. Mass Effect je paradoxně jedním z vesmírů, kde velké písmeno ve jménu rasy nenajdete ani v angličtině, která tento úzus normálně využívá kdekoliv jinde. Pokud máte tu smůlu, že jste se učili německy, tak na psaní všech podstatných jmen s velkým písmenem prosím okamžitě zapomeňte a radši pište všechno s malým, uděláte chyb paradoxně méně.
Velké písmeno se rozhodně nepoužívá pro zdůraznění, jak to mnozí (například Kaldaryl) mají ve zvyku. K tomu je mnohem lepší užít kurzívu, jak jste na to zvyklí z knížek.

Příklady:
Potkali jsme turiana.
Potkali jsme dva Američany a tři krogany.
Oba krogani měli americké hodinky.
Slavný Bořek Stavitel postavil na Rannochu domeček pro Narvu a její gethské služebnictvo.
Byl to fakt hustej borec. (Kaldaryl by nejspíš napsal „Byl to Fakt hustej Borec“ nebo tak něco)

4. Správně formátovaná interpunkce odvede pozornost od toho, že neumíte čárky.
Ponechám stranou, že někteří lidé prostě psaní čárek nedávají, ačkoliv je to další triviální záležitost češtiny, zejména v porovnání s ostatními jazyky. Teď narážím na to, jak je třeba ony čárky a tečky formátovat obecně.
Základní pravidlo je, že za každou tečku, čárku, středník, dvojtečku, otazník, vykřičník nebo konečnou uvozovku vrazíme mezeru, aby to nějak vypadalo.
Druhá věc se týká vět, které navazují na přímou řeč. Takové ty klasické dovětky, však víte. V případě, že ta věta opravdu navazuje na vnitřek přímé řeči, odděluje se prostě čárkou a navazuje přímo malým písmenem, jako by tam uvozovky ani nebyly. Dole to bude na příkladu, pokud to takhle vypadá zmateně.
Třetí, méně povinné, ale záhodné pravidlo je, že se snažíme vyvarovat nadužívání výpustky neboli trojtečky. Je to poměrně silný nástroj, pokud chcete naznačit, že z kontextu má být čtenáři pokračování víceméně jasné, ale když ho máte za každým druhým slovem, působí to spíš jako humot.

Místo:
„Ahoj mami... Jak bylo v práci?“Zeptal jsem se... protože mě zajímalo ,co dělala , zatímco jsem spal...
Tedy napíšeme:
„Ahoj, mami. Jak bylo v práci?“ zeptal jsem se, protože mě zajímalo, co dělala, zatímco jsem spal.

5. Hlídejte si uvozovky.
České uvozovky jsou tyhle: „“. Oboje se píše klávesovou kombinací SHIFT + ů a libovolný šikovnější editor vám tu první automaticky hodí dolů. ~~Snažně vás PROSÍM,~~ nepoužívejte místo té první dvě čárky nebo místo té druhé dva apostrofy, jinak bez pardonu přiletí banhammer. Pak to opravovat je totiž fakt strašný maras, nehledě na to, že i vás to musí neskutečně zdržovat.

6. Pro přehlednost text formátujeme.
Není nic horšího, než číst zeď souvislého textu bez jediného odstavce. Jejich tvorbou se nenechte nijak omezovat, stačí mít na paměti, že každý odstavec by se měl dát nějak jednoduše shrnout jednou myšlenkou a neměl by být kratší než tři věty. To poslední neplatí v případě přímé řeči, která se obvykle hází na nový odstavec vždycky.

7. Nevymlouvejte se na dyslexii, dysgrafii, dysortografii a podobné zázraky.
Počet těmito poruchami postižených lidí se v naší malé republice odhaduje na maximálně 4% populace, takže je opravdu podezřelé, když se tím na textových rpg ohání každý druhý, kdo je nařčen z lajdáckého pravopisu. Netvrdím, že možná právě vy nějakou lehčí verzi nemáte, ale trocha snahy ještě nikoho nezabila a prospěje to jak vám, tak všem, co to po vás čtou. Nehledě na to, že dodržováním alespoň výše uvedených šesti pravidel jistě okouzlíte i vašeho češtináře a hlavně nedopadnete jako vopičák Deegar.