Holografický monitor, jehož obraz se nehybně vznášel nad stolem, pomalu odpočítával čas. Zelené oči netrpělivě sledovaly stále se zmenšující cifru. Ze dvou hodin zbývalo již jen pouhá minuta a pár vteřin. Kompletní Databáze galaktických dat. Offline. Denně aktualizovaná. Vlhký sen každého, kdo touží po vědění, avšak je líný si pamatovat. A noční můra toho, kdo to má platit; to se potvrdiloi i zamítnutím žádosti návrhu na roční předplatné. Jelikož však bylo vedení Perunica Express konstruktivní, odkázalo knihovnici na firemního áj-tý specialistu přezdívaného Lucky.

Alice se sice pokusila s hlavním (resp. jediným) informačním technikem osobně sejít, ale byla jím vždy odbytá pouze elektronickou zprávou, u níž jejich konverzace i zůstala. Jen jednou vzbudila zřejmě jeho zájem, a to ve chvíli, kdy se dotázal, zda náhodou není markýzou Alicí z Wonderlandu. Ano, byla. No a? Pevně doufala, že alespoň za video, kde ji poznal, opravdu zaplatil a nehackoval Wonderland tak, jako nyní Databázi galaktických dat.

Odpočet konečně dosáhl vytoužené hodnoty 00:00:00 a uprostřed obrazovky svítil nápis “Complete”. Procento zaplnění serverů společnosti bylo sice o trochu vyšší, avšak o mnoho vědomostí bohatší. Ne o mnoho - s trochou nadsázky by se dalo říci, že o všechny. Databáze galaktických dat totiž schraňovala reference snad ke všem pojmům, které byly v historii Extranetu vyhledávány; včetně horse porn a krogan balls.

Notifikátor v pravém spodním rohu obrazovky začal divoce blikat, čímž dával Alici na vědomí, že jí byla doručena urgentní zpráva. Na nic nečekala a pustila se do svého prvního oficiálního úkolu v rámci kariéry u Perunica Express. Předpokládala sice, že výlet na Tuchanku nebude probíhat podle plánů, ale že se situace zvrhne v tavení Grokových vnitřností opravdu nemyslela. Rozvážně vstala ze židle, otevřela jednu ze svých nově zavedených skříní a vytáhla z ní lahev temně rudého vína, sklenici, popelník a krabičku cigaret, kterou nafasovala v baru od Bon v onen slavnostní večer. Interkomem se spojila s bezpečnostním oddělením, jemuž vysvětlila celou kritickou situaci vyžadující krajní řešení, na základě čehož docílila vypnutí požárního alarmu v oblasti hydroponické farmy, v níž měla zřízenou svou kancelář. Po chvíli skutečně červená kontrolka detektoru kouře zhasla, což oslavila plamenem zapalujícím její první pracovní a nalitím poctivé dvoudecky kadarského pozdního sběru.

S ubíhajícími hodinami přibývaly vajgly v popelníku a vypité lahve vedle stolu. Od zdí se odrážely pouze syntetické zvuky způsobené údery prstů do holoklávesnice, občasné zavrčení hydroponického systému a příležitostně hlas z reproduktoru v rámci několika telefonátů do nejrůznějších koutů galaxie.

“Dokonáno jest,” pravila nahlas, jakoby se snažila udělat tečku za mnohostránkovými poznámkami, které během dané doby nashromáždila. Teď již nastala chvíle, kdy je všechny musí přežvýkat do srozumitelné formy a odeslat posádce Vesny, která zřejmě čeká na odpověď plná nadějí, že se na zpáteční cestě nebude muset stravovat prošlými konzervami zapadlými za zaprášenou bednou na konci nákladového prostoru. Zapla tedy kameru snímající její tvář, kvalitu nahrávky nastavila na nejnižší kvalitu z důvodu hladkého a nenáročného přenosu k příjemci a s poněkud přiopilým tónem spustila:

“Vážení.” Následovala několikavteřinová dramatická pomlka, během které se snažila najít vhodná slova, kterými by se rozloučila s kroganským kuchařem, což však nakonec zavrhla.
“Následující informace berte s rezervou, avšak snažila jsem se najít co možná nejpestřejší škálu řešení vaší situace. Závěr však musíte vyvodit sami. A omlouvám se za nepsanou odpověď, ale tohle zabere určitě méně času.”
Ze stolu vzala další ruličku tabáku zabalenou do bílého papírku a benzínovým zapalovačem iniciovala její hoření.
“To, co dokáže udělat hladový chřtánovčí žaludek zřejmě nemusím vysvětlovat, jelikož máte před očima příklad, který nenahradí ani tisíce knih. Kontaktovala jsem svého známého, který na téma biologie chřtánovců psal diplomovou práci. Pravdou je, že se opravdu nezabýval případem, kdy někdo naplnil své břicho takovým lahodným mokem. Mám-li citovat přesně jeho slova, pak uvádím: Takový čůrák snad ani nemůže v celé zasrané galaxii existovat, takže mě, kurva, přestaň otravovat s podobnýma píčovinama. Vlastně to řekl o trochu hruběji. Takže ne, tudy cesta nevede.”

K ústům přiložila okraj sklenice a napila se jemně nažloutlé tekutiny.

“Druhá věc, kterou mi současná situace živě připomněla, je pradávná slovanská legenda o Slavojovi Bezbožném. Byl to neobyčejně namyšlený a povýšený bojovník. Jeho sebevědomí bylo tak bezbřehé, že jednoho dne se vydal za nebeským kovářem Svarogem a žádal ho, aby mu ukoval zbroj ze slunce. Svarog nevěřil vlastním uším, avšak jelikož byl spravedlivý, řekl mu, že má-li na prsou nosit sluneční zlato, pak napřed musí dokázat, že jeho tělo dokáže vzdorovat slunečnímu žáru. I dal mu za úkol napít se doušku sluneční esence. Slavoj Bezbožný bez hnutí brvou vypil celý pohár až do dna… a zemřel. Dosti krutou a bolestivou smrtí. Shořel zevnitř. Plyne z toho ponaučení, že člověk by se nikdy neměl snažit povyšovat se nad bohy. Rozdíl je v tom, že Svarog nebyl smradlavý krogan a žádná hvězda v dosud probádaném vesmíru není složena z plazmy tvořené žaludečními šťávami obřího červa.”

Mírný úsměv na její tváři vystřídal vážný výraz.
 
“Ne, teď doopravdy. V archívech jsem našla sice pár zmínek o podobné zkoušce, se kterou se mnohé tlupy kroganské společnosti snažily vypořádat, ale většinou to končilo fiaskem. Vlastně se divím, že bylo vůbec potřeba využít genofág, jelikož dobrovolné podstoupení takové zkoušky je důazem, že krogané nemají příliš vyvinutý smysl pro přežití v rámci civilizačního vývoje. Rovnou zavrhněte dlouhodobé léčení pomocí medigelu a stávající medicíny, jelikož to pouze zbrzdí rozklad živé tkáně, která přišla do kontaktu s chřtánovčími trávícími kyselinami. Krogani toto většinou řešili vyvoláním zvracení, což při včasné aplikaci, kroganí regeneraci a troše štěstí zabránilo jisté smrti. Není však s údivem, že podobné řešení bylo vždy bráno jako nesplnění zkoušky. Existují ovšem svědectví, že na Tuchance žije hmyz nazývaný klepetník jeskynní. Dokonce jsem o něm našla zmínku i v dané diplomové práci toho svého známého biologia. Klepetník jeskynní žije v podzemních jeskynních, ale když přijde doba páření, začne vylučovat enzym, který přiláká chřtánovce. Ten ho i se vším kolem sežere. V jeho žaludku se pak sameček klepetníka páří se samičkou klepetníka. Díky specifickému slizu pokrývajícímu jejich tělo je agresivní žaludeční šťávy chřtánovce nerozloží, a tak se svezou trávícím traktem chřtánovce společně s jeho výměšky ven, kde samička naklade vajíčka. Tudíž - čístě teoreticky - pokud by se vám podařilo najít jedince klepetníka jeskynního a extrahovat z něho jeho sliz, snad byste měli k dispozici látku, která odolává žaludečním šťávám chřtánovce. Problém je v tom, že klepetník není zase tak běžný druh… a vlastně ještě jedna věc. Průměrná velikost klepetníka jsou 3 metry. Není to žádný drobeček.”

Alice výmluvně rozhodila rukou a v rámci únavy i opilosti zavrávorala na židli.

“Tak, to je asi tak vše, co jsem byla do současné doby schopná zjistit. Pokud by bylo už pozdě, v příloze sdílím popis kroganských pohřebních rituálů. Tam jsou některé praktiky taktéž na hraně slušných mravů. Držte se. Alice, základna Canterbury base, planeta Veles. Konec.”

Vypla nahrávání, zprávu odeslala a pomalu se zanořila do opěradla. Během několika vteřin usnula. Od zdí se odráželo pouze občasné zavrčení hydroponického systému.

Narvě se jejich současná pozice ani trochu nezamlouvala, ale u nespokojenosti to neskončilo. Každý quarian byl od narození učen, že remcání na těžký život je na nic, pokud se zároveň nesnažíte nějak z těch sraček dostat, a ona nebyla výjimkou. Takže zatímco všichni dlabali rybičkovou pomazánku, ona srkala svoji přesnídávku a vymyslela asi tak osmdesát plánů lepších než ten jejich současný.
Tak například se mohli vrátit na loď, rozbombardovat to tady na cucky a koupit Grokovi brnění někde jinde. Nebo by se mohli vrátit na loď, odletět a najmout si na tuhle sebevraždu někoho jiného. Případně by se mohli vrátit na loď, zaletět pro posily a donutit tu hromadu hnijících hoven ke spolupráci tím, že by mu na zbývající končetiny mířilo dvacet útočných pušek v turianích prackách. Její nejoblíbenější pak byla možnost vrátit se na loď, zmizet a už nikdy se nevracet, ale něco jí říkalo, že s tím by Grok asi moc nesouhlasil a vlastně by mu to nemohla mít za zlé.

Narvě se jejich současná pozice možná ani trochu nezamlouvala, ale její vývoj pak byl vysloveně tragický. Samozřejmě věděla, že zadržet krogana je nad jejich síly, ale tak nějak doufala, že jim před vypitím té dobroty třeba rozdá nějaké instrukce nebo aspoň naznačí, kde že se bere ta zmíněná protilátka. Jakmile však exnul džbán kapaliny, kterou by s klidným svědomím nenalila ani do černé díry, všechny její naděje byly v háji a nezmohla se na víc než krátké zaklení.
Instinktivně odskočila od ohně, který přiložením přichcíplého krogana ožil trochu moc, a podobně instinktivně sáhla po omnitoolu, aby začala hasit. Což se dělá dost špatně, když ten omnitool nemáte.
Filia se naštěstí nenechala vyvést z míry. Zaklela sice taky, ještě hruběji, ale vzápětí už jí po kůži projela vlna modravých světýlek a obří tělo odrovnaného kuchaře se pomalu zvedalo z nepříliš pohodlného lůžka. Zdravotnice druhá nezůstala pozadu, přiložila biotiku k dílu a společnými silami dopravily Groka kousek stranou, kde se k němu obě okamžitě vrhly a začaly zjišťovat, jak moc je všechno v prdeli. Narva se zasekla. Mít omnitool a/nebo zbraně, asi by dlouho neváhala, ale takhle?
Nakonec došla ke dvěma poznatkům. Prvnímu, že jako krantt se moc neosvědčila, a druhému, že vlastně může udělat jen jednu jedinou věc. Zahnala tedy veškeré pesimistické výpočty do podvědomí a sáhla po vysílačce.
„Kapitán Vesně,“ spustila a nejdřív zjevná nervozita z ní s každým dalším slovem padala. Filia by nejspíš řekla, že je takhle při vydávání rozkazů děsně sexy, ale měla zrovna moc práce s vytahováním Grokova poleptaného jazyka a to má pak i veskrze divoká asarijka myšlenky trochu jinde.
„Potřebovala bych vyhledat co nejvíc informací o kroganských rituálech a všechno, co se dá zjistit o jejich zálibě v konzumaci jedu chřtánovce,“ vysypala do komunikátoru, aniž čekala na potvrzení, ale měla štěstí. První důstojník byl totiž žába na svém místě.
„Vesna rozumí. Zdejší přípojka na extranet je mizerná, ale odešleme dotaz na Veles a přepošleme odpověď. Předpokládám správně, že Grok je indisponován?“
„Jo. Vypil nějaký koktejl, gorduk maté nebo co, a jestli rychle nenajdeme protilátku, sežere ho to zevnitř.“ Na to, co oznamovala, u toho byla překvapivě klidná. Rozhodně tedy vypadala klidněji než obě zdravotnice, které se stále ještě pokoušely přivést Groka k vědomí, což šlo bez medigelu docela těžko.
„Fascinující,“ odvětil Ianto z vysílačky a znělo to, jako by litoval, že nemohl jít s nimi. „Ozvu se, až něco zjistíme, Vesna končí.“
„Čím dřív, tím líp,“ řekla ještě, spíš ale pro sebe než do již vypnuté vysílačky, „nebo kvůli těm kreténům umře.“
„Ehm ehm,“ ozvalo se za ní a ona si málem spolkla jazyk. Nikdy by neřekla, že se dva krogani s nosítky, na niž leží stále živé ostatky třetího, můžou pohybovat takhle tiše, každopádně stalo se tak. Vyskočila do pozoru, pohledem plným obav přejela tu bečku plesnivého sádla a doufala, že nic neslyšel, což bylo naštěstí vzhledem k jeho dříve zmíněné hluchotě celkem pravděpodobné. Ovšem ti dva se na ni moc přívětivě nedívali.
„Ech, ách,“ vylezlo tomu z huby plné hodně přesluhujících zubů a filtry její masky začaly řvát na poplach, „to byla náramná hloupost, co ten pošetilec udělal. Nevadí však, krantt musí vyslechnout zadání úkolu, tedy slyšte! Čeká vás dlouhá pouť, přes poušť a moře.“ Někde tady mu od huby upadlo něco, co mohlo být stejně dobře slinou jako kusem dásně. „Až stanete v prastarém městě Baraduur, v němž leží prastarý chrám, v němž leží... chrrr.“
Narva se tak úzkostlivě snažila zapamatovat všechny detaily, a že jich bylo, až jí úplně uniklo, jak se kroganímu kováři klíží oči. Ve chvíli, kdy zpozorněla, už úplně spal, ale jeho posluhovači ho naštěstí rychle vzbudili. Nedovedla si představit, co by dělala, kdyby prostě odešel a oni si museli zbytek vydedukovat.
„V němž leží výheň se zásobou magického kovu. Z toho kovu prsten vykováš a zpátky jej přineseš, jasné?“ Díval se sice na Narvu, ale měla neodbytný pocit, že mluví na stále nehybného Groka.
„A co ta protilátka?“ nadhodila nesměle. Je fakt, že chtěla kontakt s hroudou omezit na minimum, ale tady šlo o život.
„Tu tam najdete taky. Možná, chá.“ Nevěděla, co na to říct, ale očividně se od ní již nic dalšího neočekávalo. Krogani prostě vzali nosítka s kovářem a zmizeli jako smrad. Což výjimečně nebyla ani tak metafora, jako fakt, protože s odchodem Blixe se v jeskyni najednou docela dalo dýchat.

Důležitější ovšem bylo, že zabavené zbraně a omnitooly zůstaly na místě. Obě zdravotnice okamžitě využily příležitosti, napumpovaly do Groka dost medigelu na dětský bazén a než se Narva ozbrojila a kontaktovala loď s další dávkou dotazů, byl zase jako rybička. Rybička otrávená sajrajtem, co rozpouští kovy, popálená pádem do ohniště a vyrážející na dlouhou túru přes radioaktivní poušť pro jeden prsten...

Vyzvání k jídlu a pití od kroganího kripla s životopisem přeplněmým legendárními činy se Grokovi zrovna dvakrát nezamlouvalo. Těžko říct, čím to mohlo být. Ne, vlastně to bylo dost snadné. Svým chováním se totiž projevil jako strašný kokot a čekal od něj každou chvíli nějaký strašný podraz. A navíc, nebyl sice nějak moc povrchní, aby dal na vzhled, ale když se podíval na Bixe, nemohl si pomoct.
Byl tlustý, jak to lidé tak galantně říkají, jak prase a smrděl až oči štípaly. Tímto by se dalo tu nepříjemnou skutečnost hodit za hlavu a nerozmazávat ji více, ale tohle hovno si zasloužilo rozmazat pořádně. Hrb se mu tyčil ke stropu a s trochou nadsázky byl o něco větší, než byl sám Grok. Kůži na něm měl však na mnoha místech plesnivou a skvrnitou a zřetelně viděl, jak se mu na několika místech odchlípává, možná dokonce odpadávala, a od obnaženého tuku se táhly mastné krůpěje, až se mu leskla celá jeho záda. Páchl hůř jak týden mrtvé dítě v kontejneru a když otevřel tlamu, víc než kovové zuby Groka děsil odér, který byl cítit cibulí a dýmějovým morem.

Otočil se na holky a zvažoval možnost se na to všechno vykašlat, dokud to ještě jde… věřil si. Věřil i svému kranttu. Naznačil jim, ať se posadí.

Kožešiny okolo ohniště byly umě zpracované, ale i tak bylo pod zadkem docela tvrdo. Ne že by to Grokovi nějak vadilo. Saphy se posadila hned po něm a opřela se o něj pravým bokem. Narva se usadila na druhé straně a Fil, nepolevujíc v ostražitosti a neklidná jak varren v kotci, se k tomu musela nechat přemluvit.
„Čo bude teraz?” zašeptala Saphy, „prečo vyndaváš jedlo?”
„Protože mám hlad. Co koukáš, myslíš snad, že by nás tu někdo pohostil?”
„Nie.”
„Tak vidíš, tady, vem si tuhle bagetu s rybičkovou pomazánkou. Možná ti nebude úplně pohádkově vonět, ale ruku na srdce. V porovnání s tím smradem kolem je lahoda i Deegarova kolínská.”
„Navíc, jód se bude hodit,” odtušila quarinka a cvičně si projela výsledky z dozimetru v omni-toolu. To pípání bylo příjemné asi jako budík na čtvrtou ráno po náročném večírku.
„Dík,” přijala podávé jídlo i Fil, „slyší nás vůbec ten dědek?”
„Ne, je hluchej jak poleno.”
„Nezapomněl mu někdo říct, že už je tak pět století po smrti?”
„Groček, prečo je taký nepriateľský? Pochopila som, že to je taká vaša nátura, ale k těbe bol… taký… no, nepriateľsky nepriateľský.”
Co jim na to povědět? Pravdu, ale na tu je ještě čas. K ničemu by jim teď stejně nebyla.
„To vám povím jindy, holky. Teď dlabejte a neupejpejte se,” víceméně zavelel a všichni čtyři se bez odmlouvání dali do jídla. Zdánlibě nejhůř to odnesla Narva, která srkala brčkem pokrm s konzistencí dětské přesnídávky. Ta byla sterilně uzavřená v krabičce s víčkem, ve kterém byl vytvořen otvor s membránou pro zavedení brčka, ačkoliv quariani si na označení „brčko” moc nepotrpí.
Paradoxně z nich všech jedla to nejlepší jídlo, ale když by vám někdo vzal z talíře svíčkovou s knedíky a brusinkami a udělal z toho všeho pyré, hitparáda z toho minimálně po estetické stránce nebude nikdy. Ale pro někoho, kdo si prošel školní jídelnou v Migrační flotile, byla potřebal estetického zážiteku z jídla výsadou podivínů, kteří nikdy nezažili školní jídelny v Migrační flotile.

Holky ještě dojídaly a tiše spolu konverzovaly, když Grok oklepal drobky z kolen a vstal. Měl zlost, ne že by čekal, že sem přijdou a všichni z nich padnou na prdel, ale takové jednání mu hnulo žlučí.
„Nemáme čas se zdržovat,” zastavil se po dvou krocích ke koutu, kde se nacházel Bix a přál si, aby ho u boku tížila těžká váha jeho Sekáče. Připadal si nahý. Technicky vzato se nahý producíroval neustále, nebudeme-li ty jeho gatě a zástěru brát za plnohodonotné šaty, ale však víte, jak to krogan myslí, „prozraď, jakou zkoušku od nás žádáš!”
„Eh ech! První krok vaší zkoušky začne nápojem,” pokynul kovář hlavou, utíraje si poslintanou bradu, a jeden ze sluhů-kroganů přinesl opatrně k ohništi džbán k okraji naplněný tajemnou tekutinou. „Vypijete-li džbán, vydáte se cestou, která nepravděpodobně, ale možná skončí tvou vysněnou zbrojí. Pokud nevypijete...” krogan položil k dřbánu i čtyři kalíšky.
Fil natáhla nosem a zachvěla se. „No, snad to chutná líp než voní. Co to je?”
„Hádám, že rum s kolou to nebude,” zamumlal a přiblížil se k nádobě.
„Nalejvej.”
„Nerada vás ruším, ale nechcete se nedřív podívat na to, co že to máme vypít? Myslím, že to vědět chcete,” přerušila je Narva s pohledem zabořeným do svého omni-toolů a byla ráda, že přes masku není vidět výraz její tváře.
„Nečuduj sa a rozprávaj!”
„Překapuje mě, že něco takového v databázi vzorků je, ale podle rozboru to je z devadesáti procent žaludeční šťáva z chřtánovce, zbytek mrkvový džus a kokain. Nerada ti, lásko, kazím radost, ale tohle pít nesmíš. Tohle by nerozchodil ani Charlie Sheen...”
„Zas tak hrozný to být nemůže,” natáhla po džbánu ruku Fil, ale zastavila se napůl cesty, to když si přečetla z řeči těla své partnerky, že nežertuje.
„Běžně tím v žaludku tráví minerály a těžké kovy, tohle neni jako exnout Stroha. Tohodle se napiješ a konečná...”
„Jedná se o Gorduk Maty, rituál očisty, zoušku věčného zatracení,” zalovil v paměti Grok a oběma rukama zvedl džbán. „Když se napiješ, začne tě to rozežírat zevnitř, za živa. Krogana to nezabije hned, máme hodně dobrou regeneraci a náš organizmus s tím dokáže bojovat dlouho. Ale pokud se nenajde včas lék.... Normálně se o džbán podělí celý krantt. Ten pak má pár týdnů na záchranu.
Netvařte se tak sklesle, bude to v cajku. Vy to pít nebudete.”
„Ospravedlňujem sa za svoj slovník, ale to si kokot? Chápem to dobre, že čim viac toho vypiješ, tým rýchlejšie ťa to zabije, hej?”
„Áno.”
„Narva to piť nemôže, lebo to nie je pravotočivé, Fil je zasa tehotná. Čož, zostala som len ja. Nalej aspoň trochu.”
„To nejde, ty moje Čučoriedko. Seš jako má vlastní krev… Vypiju to sám.”
„Ti jebe?!” chtěla mu rukama strhnout džbán od úst jak silou svou, tak s pomocí Fil a Narvy, ale kdo se někdy pokoušel zastavit umanutého krogana, ten ví, že jejich snaha byla již předem odsouzena k nezdaru.


Chroupání. Hlasité polknutí.

Saphy to v němém úžasu pozorovala, pak si rukama zakryla ústa, aby utlumila vyděčený výkřik. Ze zubaté tlamy se vyvalily krvavé sliny, Grok zavrávoral a padl hlavou do ohniště, které vybuchlo explozí jisker a pak zhaslo.


Napsali: Grok s Narvou

[Meno, priezvisko a jeho ekvivalenty]

(může použít kdokoliv, jeho hráč se už neobjeví)

Meno, priezvisko a jeho ekvivalenty:  Asgarot Solyus



Rasa: Drell
Pohlavie: Muž
Rok narodenia: 2157 CE
Miesto narodenia: Kahje

Pozícia o ktorú sa uchádzam:
Zdravotník/Bio-inžinier
Predošlé zamestnanie:  
2179 – 2180 – Eden Prime – Bio-vedecký prieskum flóry
2180 – 2182 – Omega – Zdravotnícka klinika Red Cross

Profesijné predpoklady:
Absolvent zdravotníckej akadémie na Citadele. Skúsenosti so strelnými a chemickými zraneniami, vírusovými ochoreniami, bakteriálnymi a pohlavnými ochoreniami. Doktoráty s mikrobiológie, bio–fyzikálnej chémie a xenobiologických vied.
Ďalšie schopnosti:
Zbrojný pas na malorážne zbrane, drellské bojové umenie. Hrá na violončelo.
Motivácia:
Pomoc tým ktorý si sami nepomôžu.
Možnosť výskumov a prípadne vlastné laboratórium.
Dobrodružný charakter tejto spoločnosti.

Biotika:
Nie
Implantáty:
Omni-tool

Vzhľad:
Výška 198 cm (aj na Drella je to veľká výška), netypické svetlomodré sfarbenie pokožky. Atletická dobre udržiavaná postava (pravidelné cvičenie „Thuru“ čo je špeciálne bojové umenie drellov). Dlhá štíhla tvár, oblé menej výrazné lícne kosti, ostrí nos, pomerne široká brada a typické čierne oči (len ťažko mu s tváre vyčítate čo má na ume). Na pravom predlaktí jazva po uhryznutí (ľudskom), na pravom stehne a ľavom ramene jazva po strelnej rane (to všetko je následok služby na Omege).

Psychologický profil:
Asgarot je veľmi otvorený drell čo sa názorov týka. Nestráni sa otvorene vyjadriť názor na danú situáciu alebo osobu, čo sa mu  nie vždy vyplatí (práve naopak, už neraz ho to zatiahlo do sporov).
Má rád tichšie barové prostredie, kde sa mu dobre rozmýšľa. Nepohrdne ani spoločnosťou ale tú si najradšej vyberá sám a aj to málokedy.
Jeho veľkými záľubami sú čítanie, hudba a štúdium anatómie vyspelých rás.
Čo sa týka jeho povahy, tak tá je výrazne flegmatická. Vo väčšine prípadoch (nevynímajúc ohrozenie života) si zachováva chladnú hlavu čo niektorých ľudí znervózňuje (niekedy až privádza do nepríčetnosti).
Pokiaľ ide o súkromie, je veľmi uzavretý a nerád rozpráva o minulosti. Nikdy nehovorí o rodine.
Obľubuje vína vytvorené ľuďmi na zemi, obzvlášť červené, suché vína.
Záľuby:
Čítanie, pestovanie rastlín (iba okrasných), má rád ľudskú hudbu obzvlášť klasiku a jazz (ako sám povedal „dobre sa mi pri tej hudbe rozmýšľa, nerozptyľujú ma vlastné myšlienky“), ľahká atletika a bojové umenie Thuru, veľký záujem o ľudskú kultúru a históriu.

Rodina:
Matka – Adda Solyus – zomrela pri pôrode
Otec – neznámi
Strýko – Soran Solyus – vychovával Asgarota od narodenia
Súrodenci – žiadny známi
Záznamy v trestnom registri:
Žiadny.

Histórie:
2183 CE - zaměstnán ve společnosti Perunica Express jako zdravotník na lodi Devana

[Jméno, příjmení a jejich ekvivalenty:]

(ještě nějakou dobu půjde použít, ale na rozhraní 2183/2184 ze společnosti odejde)

Jméno, příjmení a jejich ekvivalenty: Caesar



Rasa: Turian
Pohlaví: Muž
Rok narození: 2140
Místo narození: Palaven

Pozice, o kterou se ucházíte: Člen bezpečnosti
Předchozí zaměstnání: Lovec lidí a všech ostatních emzáků
Profesní předpoklady: Skvělý sniper, umí přežít v těžkých podmínkách, orientace v terénu
Motivace: Chce si odpočinou od hlednání  a zabíjení nejrůznější chátry. Proto se rozhodl pro tuhle společnost a také by se nebráli kdyby konečně našel ženu podle jeho gusta-tichá avšak vtipná a charismatická, sexuálně ctižádostivá a také se neštíticí špinavé práce.

Další dovednosti: Má zálibu v boxu, má pověst skvělého kuchaře, grill ovládá stejně dobře, jako svou pušku a jeho varrení steaky jsou jeho chloubou.
Biotika: Ne
Implantáty: Ne

Vzhled: Vysoký turian, tělo hubenější postavy a pokryto jizvami. Černé oči a černo-modrá pleť. Jako každý Turian je hrdý na svou zbroj se kterou toho dosti zažil, a kterou neustále nosí ať už popíjí v baru a nebo se stává vykonavatelem smrti.

Psychologický profil: Málomluvný, melancholický introvert. Rád pracuje pod stresem a miluje když mu v žilách proudí adrenalin.

Záliby: Černý humor, mnohdy trochu za hrnanou, zadumané procházení se surealistickým prostředím. Také má rád nejrůznější časopisy o zbraních a přežití v divočině. Vždycky ho fascinovala Tuchanka a sní o tom že se tam jednou vydá, postaví si tam přístřešek a bude lovit varreny.

Rodina:Otec byl zabit během války prvního kontaktu. Matku, sekretářku v C-Sec na Citadele, zabila náhle rakovina. Sestra žije na Illiu se svou asarijskou přítelkyní, se kterou však Caesar nevychází, a už se tři roky neviděli
.
Záznamy v trestním rejstříku:
Pokuta 5000 kreditů za rozpoutání bitky v podniku Flux.
Pokuta 7000 kreditů za vyvolání bitky v klubu Očistec.
Pokuta 12 000 kreditů za vyhrožování Salariasnkému obchodníkovy smrtí v opilosti.

Historie:
2183 CE - zaměstnán ve společnosti Perunica Express jako člen bezpečnosti na lodi Devana. Krátce po jeho první misi mu je z výsledků vstupní prohlídky diagnostikována stejná rakovina, která stála život jeho matku. Odmítne komplikovanou léčbu, která má malou šanci na úspěch, podnikne ještě pár misí ve společnosti a pak dobrovolně ukončuje pracovní poměr, odlétá navštívit svou sestru, se kterou se loučí a vydává se splnit svůj sen o kempování v divočině Tuchanky a lovení varrenů.
2186 CE - během války s Reapery je nahlášeno nalezení ostatků mrtvého turiana s Caesarovo ID v ručně postaveném srubu hluboko v poušti.

[Plné meno:]

(npc, k použití, v drabble je určitě jak dopadne, takže bacha)

Plné meno: Alexandrus Glawhyllian Desolas Arterius



Rasa: Človek
Pohlavie: Žena
Rok narodenia: 2162 CE
Miesto narodenia: Nemenovaná nákladná loď, v tom čase Serpent Nebula (Citadela)

Pozícia, o ktorú sa uchádzate: Technik / Bezpečák
Predchodzie zamestnanie:
- Štúdium v Akadémii Jona Grissoma (na orbite Elysia)
- Základný vojenský výcvik Aliancie (Zem) + Vysoká škola Technická (Zem)

Profesné predpoklady:
Veľmi uspokojúce znalosti v kódovaní a hackovaní, s počítačmi a inou poloautomatickou technikou by sa dali znalosti označiť ako nadpriemerné, taktiež v oblasti umelej inteligencie, podpora na bojovom poli solídna (bez svojho droida je „stratený prípad“ )

Motivácia: Túžba precestovať mnoho exotických planét, (hlavne) spoznať množstvo turiánov ktorý sa ju nepokúsia zožrať alebo v lepšom prípade ušlapať. Natožto jej tichej povahe vyhovuje odľahlosť tejto spoločnosti kde nieje toľko byrokracie a politici sa nehemžia na každom voľnom rohu.

Ďalšie znalosti:
Zbrojný preukaz
Dobrá vizuálna pamäť
Absolútna loyalita = vždy poslúcha rozkazy

Biotika: Pozitívne, potenciál obstojný
Implantáty: Biotické implantáty L3

Vzhľad:
Vysoká približne 159,5 cm, relatívne štíhlej postavy. Tmavomodré oči, veľmi bledá pleť. Vlasy v prirodzenom hnedom odtieni s tmavými červenými pásmi, melírom. Neholduje móde, nenosí náušnice. V službe nosí dokonale upravenú uniformu ktorá vypadá ako keby ju práve vytiahli z čistiarne, vlasy začesané dozadu podľa možnosti vždy čo najviac rozpustené. Civilné oblečenie obsahuje jedny k nohám dlhé nohavice zpravidla tmavej látky, jedno tričko ľubovolnej farby bez obrázkovej potlače, jednu o číslo väčšiu mikinu čiernej farby. Vlasy nosí rozpustené s cestičkou alebo s dvomi copmi po bokoch hlavy (vzhľadom pre hustotu vlastou slúžiaca ako univerzálna čiapka).

Psychologický profil:
Pravá rodina neznáma, týždeň po narodení bola adoptovaná párom postarších turiánov ktoré si svoje odslúžili v vojne prvého kontaktu. Detstvo strávené v tak prísnom prostredí z nej spravilo veľmi loyálnu a tichú spoločníčku. Vďaka talentu na biotiku ktorý sa zistil v jej piatich rokoch jej bolo zaplatené štúdium na Grissonovej Akadémii kde bola podľa profesorov jedna z tých ktorý mali najväčší potenciál. Štúdium dokončila po deviatich rokoch s veľmi dobrým prospechom, napriek odporúčaniu profesorov na pokračovanie v štúdiu odišla na Zem kde ju otec zapísal do Vojenskej školy, kde za dva roky dostala základný tréning zo zbraňou, ďalej v štúdiu nepokračovala, neplánovala sa pripojiť k Aliancii ako vojak. Natožto išla na tretie a posledné štúdium ktoré absolvovala na Vysokej škole technickej s výbornými výsledkami. Jedenkrát ju počas štúdia poslali do terénu v boji proti pirátom, toho času batariánom kde sa osvedčila ako podpora„ktorá vie odstreľovať hlavy jednou rukou a tou druhou opravovať komunikácie“.
Je to veľmi pracovitá osoba ktorá väčšinu svojho života zasvätila štúdiu a práci a zmysel jej života je večne poslúchať inú, vyššiu autoritu. Na oko vypadá odmerane a utiahnuto, hoci vzhľad môže klamať. Nerada sa stýka s cudzími ľudmi a co-operácia je slovo ktoré má význam len keď pracuje s svojím droidom (ktorý je programovaný ako zvedavá svietiaca guľa ktorá vie hovoriť a o všetko sa zaujíma) alebo s niekým koho pozná dlhšiu dobu. Získať jej dôveru je celkom jednoduché, v súkromí je veľmi priateľská a veselá osobnosť. Nadovšetko xylofilná osobnosť, musíme dodať. Priťahujú ju všetky „jašteričie“ typy, od turiánov k salariánov cez drellov až ku kroganom. Dodatok, pre známeho spraví všetko čo im vidí na očiach hoci za to očakáva rovnako hodnotnú odmenu, v prípade že bola ale oklamaná dokáže plánovať pomstu celé týždne a mesiace kým nevymyslí niečo, čím by dotyčného zrazila nadobro na kolená.
Je alergická na banány. Fóbie z pátku 13.
 
Záľuby: Počúvať hudbu, hrať hry na extranetu, čítanie, písanie, kresba.

Rodina:
Adoptívny otec: Mehryik Arterius
Adoptívna matka (priezvisko je pôvodné): Lanrien Desolas

Záznamy: Ako biotik má svoj záznam v systéme, inak je bezúhonná.

Histórie:
2183 CE - zaměstnána ve společnosti Perunica Express jako tehnik na lodi Devana
2191 CE - zemřela, při pietním navšítvení hrobu TJ na Tuchance, na následky koitu s kroganím battlemasterem

[Jméno, příjmení a jejich ekvivalenty:]

(npc, bývalá postava hráče druhé vlny, k použítí kýmkoliv)

Jméno, příjmení a jejich ekvivalenty: Salvis T'Rias



Rasa: asari
Pohlaví: asari
Rok narození: 2115
Místo narození: Lesuss

Pozice: Kapitánka Devany, šéfka bezpečnosti tamtéž
Předchozí zaměstnání: armáda, žoldák
Profesní předpoklady: výcvik s ostřelovacími puškami, infiltrace, standartni asarijský vojenský výcvik
Salvis byla cvičena pro speciální jednotky ostřelovačů. Dokáže splnit úkol bez povšimnutí a pokud je potřeba je v omezené míře schopna vést partizánskou válku.
Motivace: Stála, dobře placená práce s malou pravděpodobností smrti.

Další dovednosti: ošetření drobných zranění
Ve výcviku se naučila ošetřit menší zraněné od šrámu až menší zlomeniny. V menší míře dokáže ošetřit i zranění od kulek pokud nejsou vážná a nevzniknou nějaké komplikace.
Biotika: Ano
Základní používáni biotiky zvláda jako každá jiná asarijka, ale spiše se spolehá na zbraně.
Implantáty: standartní asarijské

Vzhled: Klasický fialový vzhled asarijek. Odlišuje se ovšem namodralými kruhy okolo očí a tetováním.

Psychologický profil: Salvis by se nelišila od ostatních asarijek, kdyby ji nepotkala rodiná tragédie. Vyrůstala na malé kolonii se svoji matkou, která byla doktorka. Když vstoupila do armády, její matka se rozhodla kolonii také opustit a ujmula se pozice lodního lékaře na transportní lodi. Po nějaké době byla loď přepadena v soustavách Terminus piráty a Salvisina matka pří útoku zahynula. Po zjištení této události Salvis nebyla již jako dříve. Uzavřela se do sebe a její jedinou touhou bylo dopadnout ty, jež byli zodpovední za smrt její matky. Když zjistila, že asarijské úřady incident označili za nehodu, protože vyšetřování v soustavách Terminus mohli poškodit asarijské zájmy, rozzuřila se a odešla z armády. Přidala se k žoldácké skupině, doufajíc, že se jí podaří piráty najít. Po několik let přepadávala lodě, ale pachatele nenašla. Paradoxně se stala tím, koho tak nenáviděla za smrt své matky.
Jednou se svojí skupinou zašla příliš daleko. Pokusili se přepadnout voluskou obchodní loď u hranic prostoru Rady. Ta vyslala signál blízkým vojenským lodím a Salvis při boji přišla o celou posádku. Se štestím unikla a začala si uvědomovat, že takto se nikdy nepomstí. I když je stále uzavřená osoba, hledá nové zamestnávání a čeká na svou chvíli.
Nesnáší vorchi, kteří ji přijdou odporní a intuitivně předpokládá, že to vorchí piráti ji připravili o matku. Podobně chová paranoidní nesnášenlivost ke kroganům.

Záliby: střílení hlodavců, poezie, náboženství bohyně Athamy

Rodina:
Matka - Ravel T´Rias zabita piráty v systému Terminus.
Otec - Oris Krial (turian) zabit aliancí ve válce prvního kontaktu.

Záznamy v trestním rejstříku: vyšetřována za pirátství

Historie:
2183 CE - Zaměstnána ve společnosti Perunica Express jako kapitánka Devany a současně její šéf bezpečnosti

[Jméno, příjmení a jejich ekvivalenty:]

(npc, práva na tuhle postavu umřela společně s Arianusem, takže volně k použití)

Jméno, příjmení a jejich ekvivalenty: Aegohr Ghalia Nasurn Maelon Ishtari Telwin aka prostě Telwin



Rasa: Salarian
Pohlaví: muž
Rok narození: 2170
Místo narození: Aegohr

Pozice: Šéfinženýr Devany
Předchozí zaměstnání: Vědec a technologický inženýr
Profesní předpoklady:
Trhlý Salarian, který povětšinu svého života věnoval prací po loďařských konzorciech. Hlásil se ke službě u STG. Třikrát. Jako nejvyšší kariérní úspěch lze považovat účast na průzkumu xenotechnologického nálezu trosek proteánského křižníku.

Další dovednosti: Střelba těžkých pistolí a brokovnic. Schopnost popsat problém do půl minuty (porozumění nezaručeno). Optimismus okolo věcí a situací, nad kterými každý jiný zapláče
Biotika: ne
Implantáty: Omni-tool Nexus

Vzhled:
Telwin je mírně vyšší Salarian s pro svou rasu typickým úsměvem a roztěkaným pohledem. Stále sebou nosí malý batůžek s opravárenskými nástroji. Tvář už má lehce vrásčitou, stres mu očividně nesvědčí.

Psychologický profil:
Máte ho chuť zabít aspoň jednou denně. Ve všem vidí tu "lepší" stránku, není nic, co by stálo za to se omluvit (občas jsou jeho poznámky lehce drzé, s kritikou taky neuspějete). Je značně upovídaný, má sklon vše komentovat, do všeho se cpát, o vše se zajímat. Stres a krizové situace mu dávají ekcelovat, leč špunty do uší jsou nutné minimum; abyste oba přežili ty jeho kecy. Čtyři z pěti spolupracovníků raději doporučují izolepu.
Je diagnostikovaný apeirofobik.

Záliby:
Rýpání se v lodní technice, nevhodné komentování ještě nevhodnějších situací, extranet. Přeborník v šachu - lidské šachy považuje za výzvu hodnou housenky, ale navadí mu v nich proškolit kohokoliv, kdo se s ním odváží si zahrát.

Rodina: až příliš rozvětvená a početná. Neptejte se. Zabít se můžete i z ušlechtilejších věcí než je zoufalství z toho že poté nesklapne...
Záznamy v trestním rejstříku:
Tři zamítnutí o přeložení a výcvik STG

Historie:
2183 CE - Zaměstnán ve společnosti Perunica Express jako šéfinženýr na lodi Devana
2186 CE - Zapojil se do bojů proti Reaperům. Smrtelně zraněný se zastřelil pár okamžiků po vítězství galaktického společenství.

[Docela zklamání]

Docela zklamání (2186)

Během jejich toulek po Evropě zavítali i na britské ostrovy, kde si nemohli nedat octové brambůrky a rybu s hranolkama. A taky zajít do pořádné anglické hospody a zažít tu atmosféru, kterou Grok znal z mnoha filmů.
Jenže najít nějakou funkční těsně po válce s Reapery bylo skutečně k zbláznění a když už takovou našli, byla přecpaná k prasknutí.
Nakonec se vešli až do fotbalové hospody, nějakého irelevantního týmu, kde na ně koukali chuligáni jak z těch Grokovo filmů. Krogan se těšil na nějakou pořádnou divočinu, ale nakonec si jen zabékali a on nabyl dojmu, že v Anglii potížisti vymřeli.

Fandom: Mass Effect

[Umí si to vychutnat]

Umí si to vychutnat (1821)

„Ještě s tím počkej,“ zarazil Groka kreveťák a sledoval dalekohledem jejich cíl, který bojoval o život svým útěkem, do kterého dával absolutně všechno.
„Proč, vždyť je jasnej?“ nechápal, proč by mu neměl prohnat kulku hlavou, nedojít si pro tělo a pak nezkásnout odměnu.
„Jen se na něj podívej, jak se snaží, jak na něj všechny jeho instinkty křičí, že je na pokraji smrti, jak mu tluče srdce jako zvon. A jak v něm roste naděje, že se z toho dostane. Není krásnější pohled, než výraz tváře toho, komu takovou naději vezmeš.“
„Že zrovna na batariany se dívá moc hezky, blbče.“

Fandom: Mass Effect