Perunica Express

Legenda:
Černé čáry - stěny v prvním podzemním patře
Žluté čáry - stěny v druhém podzemním patře

(1) Ubikace posádky, v každé je patnáct dvoulůžkových pokojů
(2) Jídelna, bar a malá tělocvična
(3) Hlavní reaktor a přilehlá strojovna
(4) Garáž pro dva skladištní vozíky typu L-337, zbrojnice
(5) Skladiště, překladiště a odkladiště v bývalé kroganské základně

(1) Dvojitá přechodová komora pro výstup na povrch
(2) Atrium a konferenční sál
(3) Bezpečnostní centrála
(4) Ošetřovna a laboratoř
(5) Pokoje pro návštěvy v poměrně luxusním provedení
(6) Hydroponická zahrada a skromná knihovna
(7) Tajuplná zamčená komnata
(8) Personální oddělení
(9) Kancelář ředitele
(10) Oddělení pro styk s veřejností
(11) Osobní výtah
(12) Letová kontrola
(13) Hangár 1, primárně určený pro Vesnu
(14) Hangár 2, primárně určený pro Devanu
(15) Hangár 3, momentálně obsazený batariánskou korvetou ve strašlivém stavu
(X) Skladiště všeho druhu přiřazená ke každému pracovišti
(Y) Nákladní výtahy


V geologicky stabilním skalním masivu v rovníkové části planety Veles, která byla do té doby z dobrých důvodů zcela neobydlená, se jako první usídlil kroganský vojevůdce Moro. Koncem období agresivního dobývání galaxie jeho rasou zde na ústupu před silami turianů vybudoval značně rozsáhlý komplex podzemních tunelů s několika hangáry, kam zamýšlel přestěhovat i několik samic a později odtud s novou a mrazem zocelenou armádou vyrazit na ty šeredné turiany a zlámat jim holýma rukama páteře.
Jenže tito byli na své krky možná až přehnaně hákliví a základnu z větší části rozbombardovali na prach mnohem dřív, než začala být jakkoliv takticky významná. Osud Mora, zhrzeného válečníka, není znám, ale předpokládá se, že zahynul v troskách svého snu.
Několik stovek let zůstaly ruiny bez povšimnutí veřejnosti, ani výzkumný tým Binary Helix ze sousední Noverie jim při zkoumání místních mikrobů nevěnoval větší pozornost. Snad jenom ony anaerobní bakterie se zpočátku snažily trochu využít horko ze strusky pro svůj vývoj, ovšem netrvalo dlouho a raději se vrátily k osvědčeným sopkám.

Teprve v roce (date) sem při hledání vhodného místa pro suverénní základnu zavítal Robert Jones osobně a rozhodl se několika zachovalých hangárů využít a spojit je s chystaným komplexem několika modulů z transportních lodí třídy Kowloon.
Na výstavbě nových částí se podílely převážně dálkově řízené stroje, takže habitat byl navzdory počasí a podnebí dokončen velice brzy. Rekonstrukce starých tunelů pod základnou samotnou však stále probíhají, jednak kvůli jejich rozsahu, jednak kvůli pramalé prioritě. V dobách míru nejsou nijak potřebné a za archeologické naleziště by je označil asi jen málokdo, ač se již pár pozoruhodných kousků kroganské historie nalézt podařilo.

Komplex je kompletně klimatizovaný, opatřen umělou gravitací a osvětlení je regulováno přesně podle efektivního galaktického standardu.
Centrální reaktor udrží základnu v plném provozu i v případě, že jeho výkon klesne na polovinu, a v případě nouze lze atmosféru uvnitř udržovat filtrací té vnější po teoreticky neomezenou dobu. Rovněž nedostatek pitné vody zdaleka nehrozí, neboť je upravována přímo z nedalekého ledovce. V místní hydroponické farmě se pak pěstuje velká část potravin a základna je tak prakticky závislá pouze na palivu pro reaktor a na dodávkách živočišných proteinů či doplňků stravy.